Vodojem

Vodovod vody pitné z nedabylského prameniště z roku 1882 přestal začátkem 20. století svou vydatností postačovat potřebám rychle se rozrůstajícího města.

Po roce 1930 proto dochází k podchycení vody vytékající v množství 9 litrů za sekundu z opuštěného důlního díla „Dědičná štola svatého Eliáše“ u Úsilného gravitačním vodovodním potrubím. Řad o průměru 200 mm vedl do zemního vodojemu o objemu 175 metrů krychlových umístěného u barokní Vodárenské věže. Vlastní ražení uvedené štoly bylo započato 20. července 1574, na den sv. Eliáše. Budování štoly pro odvodnění jednotlivých stříbronosných dolů u Rudolfova trvalo s přestávkami zhruba 200 let. Část štoly v délce 350 metrů je nyní obcí Úsilné veřejnosti zpřístupněna.

Zemní vodojem u Vodárenské věže byl dokončen v roce 1938 a byly do něho přivedeny nejen vody ze štoly u Úsilného, ale i z nedabylského prameniště. Z vodojemu se pak pitná voda do městské vodovodní sítě dodávala prostřednictvím hydroforové čerpací stanice umístěné v budově u věže. Zlepšilo se tak zásobování města pitnou vodou nejen z pohledu dvojnásobného množství, ale vyřešily se tak i problémy s nízkým tlakem, který se vyskytoval v nedabylském vodovodu za vyšších odběrů.

Akumulační nádrž vodojemu byla zapuštěna do hloubky 3,6 metru pod úroveň terénu. Nádrž železobetonové konstrukce má válcový tvar o průměru 7,5 metru, krytý sférickou klenbou ve výši 6,5 metru. Nadzemní část je kryta násypem. Na severní straně nádrže se nachází komora, určená pro instalaci trubních vedení a vodovodních uzávěrů k obsluze vodojemu. Větrání nádrže bylo zajištěno větracím nástavcem v nejvyšším místě klenby. Na projektu vodojemu spolupracoval v roce 1935 tehdejší ředitel městské vodárny Ing. Dr. Richard Klausner se známým pražským architektem Antonínem Parkmanem. Stavba je pěkným příkladem technické vodohospodářské architektury typické pro třicátá léta 20. století.

Opravený zemní vodojem bude veřejnosti zpřístupněn v letošním roce.



Fotogalerie