Vodojem

Po roce 1930 proto dochází k podchycení vody vytékající v množství 9 litrů za sekundu z opuštěného důlního díla „Dědičná štola svatého Eliáše“ u Úsilného gravitačním vodovodním potrubím. Řad o průměru 200 mm vedl do zemního vodojemu o objemu 175 metrů krychlových umístěného u barokní Vodárenské věže. Vlastní ražení uvedené štoly bylo započato 20. července 1574, na den sv. Eliáše. Budování štoly pro odvodnění jednotlivých stříbronosných dolů u Rudolfova trvalo s přestávkami zhruba 200 let. Část štoly v délce 350 metrů je nyní obcí Úsilné veřejnosti zpřístupněna.

Zemní vodojem u Vodárenské věže byl dokončen v roce 1938 a byly do něho přivedeny nejen vody ze štoly u Úsilného, ale i z nedabylského prameniště. Z vodojemu se pak pitná voda do městské vodovodní sítě dodávala prostřednictvím hydroforové čerpací stanice umístěné v budově u věže. Zlepšilo se tak zásobování města pitnou vodou nejen z pohledu dvojnásobného množství, ale vyřešily se tak i problémy s nízkým tlakem, který se vyskytoval v nedabylském vodovodu za vyšších odběrů.

Akumulační nádrž vodojemu byla zapuštěna do hloubky 3,6 metru pod úroveň terénu. Nádrž železobetonové konstrukce má válcový tvar o průměru 7,5 metru, krytý sférickou klenbou ve výši 6,5 metru. Nadzemní část je kryta násypem. Na severní straně nádrže se nachází komora, určená pro instalaci trubních vedení a vodovodních uzávěrů k obsluze vodojemu. Větrání nádrže bylo zajištěno větracím nástavcem v nejvyšším místě klenby. Na projektu vodojemu spolupracoval v roce 1935 tehdejší ředitel městské vodárny Ing. Dr. Richard Klausner se známým pražským architektem Antonínem Parkmanem. Stavba je pěkným příkladem technické vodohospodářské architektury typické pro třicátá léta 20. století.